Problém je, že co si neuvědomujeme, to nemůžeme ovládat. A tak začíná strach ovládat nás. Za spoustou dalších emocí se skrývá právě strach. Nechce se mi do nějakého úkolu? Mám strach, že ho nezvládnu. Na někoho žárlím? Mám strach, že nejsem sám dost dobrý. A tak dále, a tak podobně.
Jedinou cestou, jak překonat strach, je postavit se mu čelem. Vykročit vstříc situacím, kterých se bojím, protože tím nad strachem získávám moc.
Svůj strach si musíme především uvědomit a akceptovat jej. Velmi často nám v hlavě, pokud se bojíme, místo toho naskočí „autopilot“. Vnitřní rodič. Hodnotitel. Porovnává nás s ostatními. Posuzuje, do jaké míry jsme přijatelní. Co si můžeme dovolit a co ne. Jaké nás druzí budou mít rádi. Největším strachem je strach o vlastní sebehodnotu. Pokud se objeví, náš život začne být ovládán strachem, nikoli vlastní vůlí. Žijeme život podle toho, jak si myslíme, že bychom měli, ne tak, jak sami chceme.
Je normální mít strach a máme ho občas všichni. Strach člověka odedávna chrání před nebezpečím, upozorňuje nás na něj. Normální není bát se strachu. Strach ze strachu je přesně tím, co komplikuje naše životy, co nás dostává do pasti. Zbavme se vnitřního rodiče. Jsme přece dospělí. Pak teprve zažijeme opravdovou svobodu.
#strach #sebevědomí #odolnost
