Jak pracuji s dětmi?

MŮJ PŘÍSTUP

S dětmi pracuji formou terapie hrou, u dospívajících obvykle využívám terapeutický rozhovor. Ke každému dítěti přistupuji individuálně. Klíčové je pro mě navázat s dítětem důvěryhodný terapeutický vztah. Témata, která děti trápí, zpracováváme na úrovni prožitku. Pracuji obvykle s dětmi od 3 let věku. Více se o mém přístupu dočtete v tomto článku.

 

PRŮBĚH TERAPIE A SPOLUPRÁCE S RODIČI

Na úvodní konzultaci zvu rodiče, případně jinou osoby, která o dítě pečuje. Je pro mě důležité zapojení obou rodičů, pokud je to možné. Každý může mít jiný pohled na věc a zároveň jsou táta i máma pro děti stejně důležití a oba mají na výchovu dítěte velký vliv. Účast obou rodičů je pro dítě také potvrzením zájmu o něj ze strany otce i matky. První konzultaci věnujeme vzájemnému seznámení. Rodiče žádám, aby mi popsali potíže svého dítěte, vysvětlím jim, co mohu nabídnout, a domluvíme se na dalším postupu.

S dětmi pak pracuji samostatně, jedna konzultace trvá 45 minut. Vždy chráním soukromí dítěte – ani dospělým by se nelíbilo, kdybych o tom, co je tíží, vyprávěla někomu dalšímu. Pokud mi rodiče potřebují cokoli sdělit, mají k tomu příležitost na začátku sezení. Mohou mě také před schůzkou kontaktovat telefonicky či e-mailem.

O průběhu terapie rodiče informuji průběžně. Obvykle po pěti sezeních s nimi domlouvám samostatné setkání (v případě dospívajících může být dítě konzultaci také přítomno). Mluvíme zde o tom, jestli v chování dítěte pozorují nějaké změny, diskutujeme vhodný přístup k výchově, řešíme otázky rodičů. Rodiče jsou pro mě v průběhu práce s dítětem důležitým partnerem, neboť oni s dítětem žijí a mají na něj největší vliv. Dobrá komunikace s rodiči je z mého pohledu klíčovým faktorem, který ovlivňuje efektivitu terapie.

Dobu trvání terapie není možné na začátku přesně odhadnout. Již na začátku by ale mělo být patrné, jestli dítě vnímá úlevu.

JAK MLUVIT S DÍTĚTEM V PRŮBĚHU TERAPIE?

Před zahájením terapie vysvětlete dítěti úměrně věku, co ho čeká. Malé děti mě vnímají jako tetu, s níž si chodí hrát hry, které jim mohou pomoci s jejich trápením. Takové vysvětlení obvykle stačí. Můžete vyjádřit svou starost o dítě nebo sdělit, že už jsme se setkali a jak na vás setkání působilo. Ani u malých dětí se nevyplatí nic zastírat. Podávejte stručné, věcné a pravdivé informace.

  1. V průběhu terapie se dítěte na nic neptejte. Co bude chtít, to vám samo řekne.
  2. Počítejte s tím, že počáteční setkání slouží zejména k navázání kontaktu a vzájemnému seznámení. Proces terapie nelze urychlit.
  3. Pokud dítě trpí separační úzkostí, může se stát, že zpočátku chodí do herny s doprovázejícím rodičem. V takovém případě by měl být rodič ponejvíce pasivním pozorovatelem, zapojovat se do hry, až když je vyzván. Postupně zkoušíme rodiče usadit do čekárny – nejprve jen na chvíli, čas potom prodlužujeme. (Rodič si např. odskočí na WC, vyřídí telefony – po nějaké době přestává být přítomnost rodiče nutná.)
  4. Pokud dítě na terapii docházet nechce, nenuťte ho. Jen vysvětlete své důvody, proč si myslíte, že by terapie mohla pomoci. Dobrým řešením mohou být v takovém případě opakované konzultace s rodiči, zaměřené na přístup k výchově a komunikaci s dítětem.
  5. Pro dítě může být proces terapie náročný. Může být zpočátku neklidné (děje se to však minimálně). U některých dětí je dobrým výsledkem terapie, pokud začnou „zlobit“. Zejména jde o úzkostné děti, které začínají objevovat a testovat nově vymezené hranice. Tato situace se však uklidní. Případné potíže konzultuji s rodiči a poskytuji jim podporu a výchovné poradenství.
  6. Může se stát, že v průběhu setkávání přizveme do terapie rodiče nebo sourozence.
  7. Výsledkem úspěšné terapie není změna osobnosti dítěte, ale to, že se cítí lépe a chová uvolněněji.

SPOLUPRÁCE S DALŠÍMI INSTITUCEMI

Někdy je vhodné spolupracovat s dalšími institucemi, například se školou, případně jinými organizacemi. Do kontaktu s nimi však nikdy nevstupuji z vlastní iniciativy, nýbrž jen na výslovnou žádost a s písemným souhlasem rodičů. Na požádání mohu zpracovat odbornou zprávu o průběhu terapie.

KONTRAINDIKACE

Pokud pracuji s někým ze členů rodiny individuálně, není obvykle možné přijmout do individuální terapie dalšího příbuzného, např. sourozence. Terapie hrou nemusí být vhodná pro děti s poruchami autistického spektra. Vhodnost přístupu zkonzultujeme v průběhu osobního setkání. Terapii mohu ukončit v případě, kdy vyjde najevo, že není dítěti ku prospěchu (například pokud mají rodiče tendenci terapii zneužívat jako nástroj v boji o dítě). Neprovádím psychodiagnostiku.

KVALITNÍ SLUŽBA JE PRIORITOU

Aktivně spolupracuji s klinickou psycholožkou a supervizorkou PhDr. Gražinou Kokešovou Kleinovou z Psychosomatické kliniky v Praze. Neustále se vzdělávám.

Těším se na setkání s vámi!

Lenka Hlavičková